Ein Bildugsroman mladého kritika a esejisty, autora knih Rusko mimo Rusko a My poslední křesťané, je příběhem zrání studenta filosofické fakulty před a po listopadu 1989 a jeho další životní a duchovní cesty až do současnosti. Deníková kronika se střídá s básněmi, dopisy, eseji, pohádkou a „cestami na jih“, svébytnými reflexemi duchovních ohnisek křesťanské kultury.
– – Tahle kniha vzbudila po svém vydání v mnohých nadšení a v mnohých zuřivost. Dnes na ni sám hledím poněkud úkosem. O co mi v Kraftu šlo – protnout tehdy oblíbený žánr deníku s klasickým „výchovným románem“, přetavit reálné události a reálné postavy do obecně srozumitelného příběhu. Pak mi bylo líto, že to velká část čtenářů četla jako autentický deník a zajímala se jen o to, zda se ta a ona událost odehrála opravdu tak nebo jinak. Možná ale, že byli čtenáři moudřejší než já a že dnes z té knihy zbylo jakési svědectví, jakýsi dokument o té nadšené a zuřivé době kolem roku 1989, jak ji prožívalo jedno její horkokrevné dítě